Diskusní příspěvky

Ryby
Matej 12-11-17 03:55
Re:Hokej - amatéři
Tomáš 14-10-17 03:05
Re: Hokej - amatéři
Libor 11-10-17 14:11
Hokej - amatéři
Tomáš Zákora 10-10-17 17:49
Re: nabidka prace
Libor 25-09-17 12:07
Historie finského jazyka

Převládá názor, že se pobaltský finský jazyk vyvinul z proto-finského jazyka, od kterého se oddělil asi v období 1500-1000 př. nl. Tento proto-fisnká jazyk měl tři různé dialekty: severní, jižní a východní. Baltské finské jazyky byli odděleny kolem 1.století, ale stále se navzájem ovlivňují. Proto východní finské dialekty jsou geneticky shodné s východními proto-finskými jazyky, mnoho rysů východních a jihovýchodních finských dialektů nalezneme i v estonštině.

Nejstarší dochovanou formu finského jazyka zaznamenal a vytvořil Mikael Agricola, finský biskup ze 16. století. Mikael Agricola založil pravopis finštiny ve švédštině, němčině a latině. Později byla písemná forma revidována dalšími lidmi.

Reformace znamenala skutečný začátek psaní ve finštině. V 16. století byli složeny významné literární díla ve finském jazyce významnými lidmi finské historie, jakými Paavali Juusten, Erik Sorolainen a Jaakko Finno, stejně jako Agricola sám jistě byli.

V 17. století, byly ve Finsku psány knihy ve finštině, dánštině, norštině, estonština, lotyštině, němčině a švédštině. Přesto však byli nejdůležitější knihy stále psány v latině. Finština a švédština byly malé jazyky menšího významu.

 

Základ pro řadu úmluv ve finském standardu jazyka se nachází v práci Agricola, zejména pokud jde o pravopis. Agricolův jazyk byl založen na západní finštině, díky tomu si tato fonologie našla cestu i do standardního finské pravopisu. 

Agricola používal "dh" nebo "d", jež reprezentovala vyjádřené dentální frikativa [ð] (anglické th v tomto smyslu) a nebo "tz" či "z", které reprezentovalo neznělé dentální frikativa [þ] (anglické th vysloveno tence). Později, když tyto zvuky zmizely nebo se změnily v různých dialektech, nikdo nevěděl, jak je vyslovovat (Dnes je [ð] zvuk pouze v několika specifických akcentech v západním Finsku.) Pravopis však zůstal nezměněn, takže do standardního jazyka byla výslovnost d a z půjčená z němčiny (z = /ts/; d= /d/), tím také vznikl oproblém s výslovností "měkkého D" problém (viz finská fonologie). Později "z" zaačalo být psáno jako "ts". Ve standardním jazyku [ð] zůstal jako [d], např. sydän. Ve východní části Finska se z [ð] stalo "j", "v" nebo zmizelo úplně. Na západě přešlo v "r", "l" nebo "d". Zvuk [þ] přešel v "ht" nebo "tt" (např. meþþä -> mehta, metta) na východě a u některých západních dialektů, ale u mnoha západních dialektů přešel v "ts"  (meþþä -> metsä).


Agricola vytvořil několik slov při překladu Nového zákona. Některé z těchto slov se stále ještě používají, např. armo - "milosrdenství", vanhurskas - "spravedlivý". Agricola používal asi 8500 slov a 60% z nich jsou ještě stále součástí finského jazyka. 

Také "ch", "c" nebo "h" byly použity pro neznělé velární frikativa (ach-laut, / x /). V moderní finština byl rozdíl mezi /x/ a /h/ ztracen ve fonémických termínech. Zatímco velární neshoda se může objevit v 'h', pravopis to neodráží. Například Agricolův pravopis slova techtin přešel v  moderní tehtiin. Agricola používal "gh" nebo "g" k vyjádření velární frikativy. Tento zvuk se později ztratil a byl také potlačen v hláskování, s výjimkou objevující se v intervokalitě, kdy se z něj stalo 'v'.


Omlouvám se za krkolomný výklad, někdy možná nesrozumitelný oku neodborného čtenáře. Čerpal jsem z akt určených výhradně lingvistické specializaci a mnohdy jsem z překladem zápasil.